►►►HOME◄◄◄

Červen 2007

vectorky

28. června 2007 v 17:32 | Heather ♥ |  Vectors

Letní =)

25. června 2007 v 14:59 | Heather ♥ |  Colorfull

od Elizabhet:

24. června 2007 v 16:33
Tohle se mi stalo asi před půl rokem ale pořád na to musím myslet.Jednou když u mě kamarádka spala jsme se obě v jednu hodinu probudily. Snažily jsme se usnout, ale nějak se nám to nepodařilo. Moje kámoška věří na duchy, v posmrtný život a tak..zatímco já ne.(Teda jen do téhle doby)Zeptala se mě jestli bych sní nešla vyvolávat duchy, že tu cítí negativní energie. Brala jsem to spíše jako srandu nežli abych to brala jako ona vážně, a tak jsem souhlasila, stejně nebylo co jinýho na práci. Tak jsme začali, nejdříve Lenka začala a já to po ní opakovala na znamení toho, že v místnosti nějaký duch je, se měl posunot květináč, ale jak jsem si myslela nic se nestalo. Když už mě přestalo bavit čekat dohodli jsme se že půjdeme spát. Ale v noci nás vzbbudila rána rozvítily jsme a zemi byla spadlá kytka!Hrozně jsme se lekly uklidily to a pak spadla i druhá kytka, kterou mám v pokoji! To už mě začalo zneklidnovat a Lenka navrhla abychom ducha raději odvolali. Asi to fungovalo nic dalšího už se naštěstí nestalo. Ráno jsem si uvědomila že duchové asi opravdu někde existují, ale raději už od té doby duchy nevyvolávám.

Od Kaytlinky:

24. června 2007 v 16:16
Tak tenhle příběh se mi stal na začátku velkých prázdnin kdy k nám měla přijet kamarádka,jenže už to trvalo půl hodiny po té co se měla objevit,začala jsem být naštvaná a nervozní z toho že se ani neozvala.Když jsem si už zalezla s časákem přišla mi sms od kámošky že musim okamžitě přijít k ní k řece na naše místo kde jsme se často scházeli a kde máme uložené nějaké vzpomínkové věci z našeho dětství.Ani chvilku jsem neváhala a vyšla dokonce v teplákách!!!ale co řekla sem si, kámoška už mě prozváněla kde sem a já přidala na kroku. Když sem konečně dorazila na místo, spatřila jsem kámošku jak bezhlavě a rozčíleně chodí v bordelu. Okamžitě jsem se přiblížila a zeptala se co se vlastě stalo. Řekla že se tady cestou ke mě stavila, aby vše zkontrolovala a pak, že uviděla tenhle nepořádek. Bylo to vážně hrozný všude byly poházené naše fotky a předměty, které jsme pečlivě kontrovaly. A pak mě to napadlo, jak se tam mohl někdo dostat? všechno jsme měly zamčené a klíček mám doma a ona také, šli jsme se podívat do naší skrýše a v truhličce, která by měla být správně zamčená ležel křížek, strašně jsme se lekli a řekli si že posbíráme ty věci,vezmeme je domů a víckrát sem nebudeme chodit.Šli jsme tedy ven posbírat ty věci a snažili jsme se o to dost rychle měli jsme strach a najednou jsem uviděla jak se cosi pohnulo.Naskočila mi husí kůže řekla sem kámošce at si pospíší že už musíme jít. Když sem se na ní ale podívala stála tam jako sloup a upřeně někam hleděla okamžitě jsem se otočila..Strašně jsem se lekla když jsem tam uviděla postavu celou včerném, která na nás hleděla dost vyčítavě a upřeně. Najednou jsem neváhala, popadla kámošku a obě jsme utíkali co nám nohy stačili, neměla jsem ani odvahu znovu se tam podívat.Od té doby na to místo nechodíme a jsme rádi že jsme vyvázli v pořádku, popravdě řečeno,už bych nikdy nic podobného nechtěla zažít.........

Příroda


Koktejly :-D

20. června 2007 v 18:12

Koktejly

18.9.2006 23:39 | Koktejly

Cocktail

8 cl vanilkový puding
4 cl monin curacao blue
2 cl vodka
6 cl pomerančový džus
Cocktail
8 cl vanilkový puding
4 cl monin curacao blue
6 cl pomerančový džus

Melounové osvěžení

Ingredience pro přípravu 2 porcí:

1/4 melounu, 1 nízkotučný jogurt, 1 lžička citrónové šťávy, 2 lžičky rybízového džemu

Příprava:

Vychlazený meloun nakrájíme na kostky, odkrojíme jen dva malé trojúhelníčky na ozdobu sklenice. Kostky melounu vložíme do mixéru spolu s džemem a umixujeme.
Do vzniklé tekutiny přidáme jogurt a citrón a znovu umixujeme. Nalijeme do skelnic, ozdobíme a ihned podáváme.

Další Cocktaily

Doba přípravy: 15 minut
Energetická hodnota: ---

Ingredience pro přípravu jedné porce:

1 konzerva malého ananasového kompotu | 1 actimel | 1 lžička carnitinu v prášku | 2 banány | 150 ml odstředěného mléka

Příprava:

Do mixéru dáme jeden malý ananasový kompot (bez šťávy), actimel, 1 lžičku carnitinu v prášku, 2 banány a dolijeme odstředěným mlékem na tři decilitry. Pak vše rozmixujeme
Doba přípravy: 10 minut
Energetická hodnota: ---

Ingredience pro přípravu 2 porcí:

500 ml vychlazeného mléka | 200 ml vanilkové zmrzliny | 350 g jahod | 150 ml smetany

Příprava:

Mléko, zmrzlinu,smetanu a na kostky nakrájené jahody vložíme do mixéru a mixujeme cca 1-2 minuty. Dokud se koktejl nezpění. Poté vložíme do skleničky a ozdobíme čerstvou jahodou či lístečkem máty.
Doba přípravy: 10 minut
Energetická hodnota: cca 509 kJ (122 kcal)

Ingredience pro přípravu jedné porce:

1/2 šálku ledově vychlazeného odstředěného mléka | 0.3 šálku ledově vychlazeného nízkotučného jogurtu | 1 lžíce rozpustného kakaa | 1 lžička medu

Příprava:

Všechny přísady dobře rozmixujeme v mixéru a nalijeme do sklenice s brčkem.


JABLKOVÝ KOKTEJL
Potřebujeme:
300g jablek (oloupaných a odjadřincovaných), 1 citron, 1l mléka, 100g cukru, led.
Postup:
Mléko vlijeme do mixeru, přidáme kousky dobře omyté citrónové kůry a očištěná pokrájená jablka, která pokapeme citrónovou šťávou. Podle chuti osladíme a mixujeme dokud nápoj nezpění. Koktejl podáváme chlazený kostkou ledu.

FLORIDaA KOKTEJL

Potřebujeme:
4cl pomerančové šťávy, 4cl citrónové šťávy, 1cl malinového sirupu, 2 třešně.

Postup:
Šejkr naplníme do 1/3 ledem, přidáme čerstvě vylisovanou šťávu z pomeranče a citronu, sirup, protřepeme a přelijeme do koktejlové skleničky. Ozdobíme třešněmi.
1 porce


OVOCNÝ KOKTEJL

Ingredience pro přípravu 4 porcí:

1 l mléka | 3 lžíce jakékoliv marmelády | 1 lžíce cukru

Příprava:

Do mixéru nalijeme 1l mléka, 3 lžíce marmelády, 1 lžíci cukru.

Rozmixujeme a můžeme podávat.

OVOCNÝ KOKTEJL 2

2 větší zralé banány, 3-4 datle bez pecek, 1 šálek - přibližně 1,8dl - ananasového nebo pomerančového džusu, 2 šálky mraženého ovoce. Rozmixujeme najemno datle s džusem. Přidáme banány a ovoce. Mixujeme tak dlouho, až se vytvoří krémová hmota. Tuto hmotu můžeme podávat jako koktejl, zmrzlinu nebo na ochucení celozrnných vaflí či palačinek. Můžeme vyzkoušet různé příchuti nebo si zvolit vlastní alternativy jako jahody, broskve, borůvky nebo maliny.
OSVĚŽUJÍCÍ OVOCNÝ KOKTEJL
Příprava:
150 ml ananasového džusu
300 ml meruňkového nektaru
1 bal Vanilínového cukru Dr.Oetker
150 ml studené minerální vody
375 ml studeného sektu (šumivého vína)
Postup:
Ve vysoké nádobě smícháme ananasový džus s meruňkovým nektarem a osladíme to vanilínovým cukrem. Cukr dobře rozmícháme. Pak dolijeme minerální vodu a sekt. Koktejl nalijeme do vyšších sklenic a zdobíme podle obliby ovocem.
TIP: Když připravujeme tento nápoj i pro děti, zaměníme sekt za minerální vodu nebo jablečný džus.



Další různé pleťové masky

20. června 2007 v 17:54
Šalvějová maska
Smíchejte šalvějový vývar s ovesnou moukou a zjemněte několika kapkami mandlového oleje. Tyto tři přísady promíchejte, aby vznikla zpracovatelná hmota. Masku pak naneste na obličej, uvolněte se a po dvacet minut ji nechte pracovat. Tato maska působí velmi pozitivně na mazové žlázy a díky antibakteriálnímu účinku pomůže (při pravidelném používání) odstranit nečistoty zejména u mladistvé pleti

Zpevňující maska
Pro tuto účinnou masku potřebujete dvě polévkové lžíce ovesné mouky a dvě čajové lžičky včelího medu, který rozehřejete v teplé vodní lázni a nakonec přidejte ušlehaný bílek. Dobře promíchejte a pak naneste na obličej, krk a dekolt. Necháte-li ji deset až patnáct minut působit, vaše pleť se očividně rozzáří.


Avokádová maska
Rozmačkejte dužinu avokáda a vmíchejte do ní jeden bílek. Tuto hmotu pak naneste na obličej a nezapomeňte na krk - měl by být ošetřen stejně svědomitě. Obzvlášť suchá, starší pokožka vám bude za tuto masku vděčná, neboť avokádo je plné důležitých vitaminů a výživných látek.


Kvasnicová maska
Smíchejte tři polévkové lžíce pivních kvasnic s mlékem (můžeme použít i jogurt nebo podmáslí) a nechte půl hodiny až hodinu při pokojové teplotě vykynout. Až se vytvoří roztíratelná hmota, naneste ji na obličej, dekolt a ramena. Tato maska působí velmi dobře proti kožním nečistotám a je vhodná zvláště pro mladou pleť. Již po staletí se o kvasnicích ví, že čistí pleť a uvolňují póry. Naštěstí si jich opět začínáme cenit a hojně je užíváme i dnes.



Kvasnicová maska





Tvarohová maska
K tučnému tvarohu přidejte několik kapek za studena lisovaného oleje. Já osobně dávám přednost olivovému či avokádovému oleji. Tvaroh s olejem pořádně promíchejte a masku naneste na obličej, krk a dekolt. Tento zábal je velmi účinný i při slunečním spálení, neboť působí chladivě a pleť dodatečně osvěžuje. Místo tvarohu můžete také použít kysanou smetanu nebo podmáslí.



Murphyho zákony

19. června 2007 v 13:07 Murphyho zákony
Murphyho zákony
Po celé věky se věda snaží vytvořit systém pouček a zákonů, který by vysvětlil všechny záhady našeho světa. V reálném životě však stále narážíme na situace, které se vymykají jakýmkoli pravidlům. Krajíc chleba padá dolů vždy namazanou stranou, polévka a čistá kravata se přitahují, hledaná věc se nalezne vždy až na posledním místě atd. Z těchto - v praxi tolikrát ověřených - zákonů vznikl zcela nový vědní obor Murphologie, se svým základním zákonem: "Může-li se něco pokazit, pokazí se to".
Tak tady je zkratkou několik Murphyho zákonů:
Všechno trvá déle, než dopředu předpokládáme.
Může-li se pokazit více věcí, bude to ta, která napáchá nejvíce škody. Pokud je ještě nevhodnější doba, aby se něco pokazilo, pak se to stane až v ten okamžik.
Nalezneme-li čtyři různé faktory, díky nimž se náš postup může nevydařit, a vystříháme-li se jich, rázem se objeví pátý faktor.
Necháme-li věcem hladký průběh, půjde to s nimi od desíti k pěti.
Jakmile se do něčeho pustíme, objeví se něco, co je třeba udělat dřív.
Každé řešení přináší nové problémy.
Proti blbům není ochrany, jsou příliš vynalézaví.
Příroda vždycky fandí skrytým vadám.
Matka příroda je pěkná děvka.
Usmívejte se. Zítra bude hůř.
Nic není tak jednoduché, jak to vypadá.
Dopisní zákon:
Chcete-li, aby vás ještě něco nového napadlo, vložte dopis do obálky a zalepte ji.
Pravidlo vánočních pozdravů:
Jakmile rozešlete všechna přání, přijde vám od někoho, na koho jste zapomněli.
Zákon front:
Čím déle stojíte ve frontě, tím je větší pravděpodobnost, že stojíte v té nesprávné frontě.

Blízko smrti

18. června 2007 v 11:18 smutné příběhy

Blízko smrti

3.4.2007 20:12 | čiko & Morrise | Smutné příběhy
mnohokrát jsem přemýšlela o smrti... SMRT, ta bílá dáma v tmavém plášti, už mi tolikrát podávala svojí jemnou bělostnou ruku... Už tolikrát mě chtěla pochovat ve svém chladném náručí... Ale já byla silnější, nedovolila jsem jí to... Ale dnes... Dnes mě volá hlasitěji a já dělám, že ji neslyším... Ale ona to ví, stále mě pozoruje svýma černýma uhrančivýma očima a volá: "Pojď, čekám tu na Tebe... Neboj se a pojď..." Natáhne ke mně svojí bílou kostnatou paži a já se jí vydávám vstříc... Nemohu se bránit, nezvládnu to... Pomalu se přibližuji, dívá se mi do očí, natahuje svoji paži ještě víc... A pak... TMA...
Probouzím se až druhý den v nemocnici, neskutečně mě bolí levá ruka, nad mým lůžkem někdo tiše pláče... Rozhlédnu se a spatřím doktora, své rodiče, svou sestru a "svého" Honzu... Bože, on je tu taky?! Chce se mi křičet: "Co tu, sakra, ještě chce?! Vždyť za tohle může on!!!" Ale nevydám ze sebe ani hlásku... Jen se dívám, jak máma pláče, táta ji objímá kolem ramen... Pomalu zvednu zafáčovanou ruku a hledím na obvaz... Vpíjejí se do něj stále nové kapičky krve... Všichni se na mě dívají... Nemám sílu se jim podívat do tváře, radši se otočím a dívám se z okna... Za oknem se sypou první sněhové vločky... V tom promluví doktor: "Slečna ztratila moc krve, snad se nám podaří udržet potřebnou hladinu..." "Taky doufám," řeknu do prázdna a znovu usnu...
Vidím, jak mi bílá dáma mává černou šálou a volá za mnou: "Brzy nashledanou..." Loučím se s ní, opět mě nepochová... Snad příště...

Beznadějný konec velké lásky

18. června 2007 v 11:16 smutné příběhy

Beznadějný konec velké lásky

Nešťastný přicházíš domů. Zrovna se s tebou rozešla holka, kterou nadevše miluješ. Před očima máš černá kola a nemůžeš dýchat. Obličej bílý jako papír schováváš do dlaní. Je ti strašně zle. Nevíš, co máš dělat, jsi naprosto bezmocný a dezorientovaný. Řekla ti sbohem a jako důvod uvedla, že už tě nemiluje. Kdyby to bylo kvůli někomu jinému, pochopil bys to snáz. Ale takhle. Jak tě největší láska tvého života, tvoje zlatíčko mohlo přestat milovat? To je proti zákonům zdravého rozumu. Teprve, když za sebou zavíráš dveře od bytu, vytrysknou ti slzy. Hořké kapičky ti stékají po křídově bledých tvářích.
Letmo pozdravíš mamku vařící v kuchyni a zavíráš se ve svém pokoji. S obličejem v dlaních sedíš schoulený v koutu a přemýšlíš o krutosti života. Sedíš a je ti opravdu mizerně, jako by tě přejel vlak. Ale nejhorší je, že nevíš, cos provedl. Tvůj sladký miláček tě zranil, podkopl ti nohy v největším rozletu. Své srdce halíš do černého rubáše zármutku a beznaděje. Už nikdy nechceš milovat, protože to bolí.

Vzpomínáš na všechno, co jste spolu prožili a do očí se ti hrne nová várka slz. Nesnesitelná bolest svírá tvou hruď a máš pocit, že to nevydržíš. Nejde to.
Zasouváš ruku do kapsy a hledáš. Hledáš svůj nůž, aby sis podřezal žíly. Avšak, zalije tě ještě větší vlna beznaděje, když zjišťuješ, že ho nemáš. Ztratils ho.
Co teď? Vyhédneš z okna, ale pád z druhého patra by ti pravděpodobně nepomohl, jen by tě zmrzačil. Sedíš a nevíš kudy kam. Svět ti připadá černější než v nejhlubší noci, kdy nesvítí jediná hvězdička. Znovu vyhlédneš z okna na zamračenou oblohu, po které se ženou bouřková mračna. Celý tvůj svět je černá propast smutku a bezmocnosti.
Rukávem stíráš nejnovější slzy a s pevným rozhodnutím usedáš ke stolu. Bereš bílý papír a píšeš na něj poslední rozloučení. Papír vkládáš do obálky a nadpisuješ adresu svého krutého miláčka. Vycházíš z domu a dopis vhazuješ do schránky pro odeslanou poštu.
Nové slzy se ti kutálí po tvářích, ale odhodlaně pokračuješ dále po ulici, kam tě nohy nesou. Ocitáš se u řeky a spásný nápad zaplaví tvou mysl. Dojdeš doprostřed mostu, který se vine přes hnědou řeku, a zastavíš se. Z náprsní kapsy vytahuješ její fotku. Je tak krásná, taková líbezná víla. Lehce ji políbíš a zašeptáš poslední "Sbohem".
Znovu fotografii ukrýváš v kapse na levé straně, u srdce. Přelézáš zábradlí, nakláníš se a chvíli sleduješ bouřková mračna a blesky křižující se ti nad hlavou. Jemný drobný déšť ti smáčí uslzenou tvář a mísí se se slanými slzami.
Pohlédneš dolů, pod sebe do hlubin dravé vody, nad kterou se líně povaluje hustá mlha. V duchu si představíš obličej své milé a pouštíš se. Lehce to šplouchne a je konec Milá otevírá dopis jí určený se slzami v očích. Už ví, co jsi udělal. Že jsi obětoval život pro lásku. Pro ni. Před očima se jí objeví tvé poslední řádky:

Mou tvář smutek halí,
že jsi odešla, a sama.
Navždycky nez zábrany
budeš mnou milována.

Medvídek

18. června 2007 v 11:13 smutné příběhy

Medvídek

Budí mě zima. Otvírám oči, ale... je to jako kdyby byla kolem mě mlha. Nedokážu zaostřit na svoje okolí. Ach, co je to za světlo? Cítím kouř, to budou svíce. Co dělají svíce u nás doma? Zafoukal vítr. Ano, světlo se lehce pohnulo. To musejí být svíce. Zkusím se posadit a lépe podívám se, jen doufám, že mě ta nemoc zas tolik neoslabila. Ach jo, nejde to. Proč mám tak měkké prostěradlo, skoro jako satén, to si naši dali pěknou práci, aby se mi dobře leželo. To je zvláštní. Museli mě ale umístit do komory, protože tahle postel je nějaká těsná. Ha, někdo jde. Kdo to... pan farář? Aha, jde se na mě podívat. On je hrozně hodný. Proč se tak smutně díváte? ptám se. Hm. Neodpovídá. Haló. Pořád nic. Je mi upravuje límeček svátečních šatů? Svátečních šatů? Proč já, proboha, ležím v posteli ve svátečních šatech? A proč mám složené ruce na prsou? Vždyť je to tak nepohodlné! Něco zavrzalo. Někde se otvírají dveře, vidím i uzký proužek světla, který se zvětšuje. Někdo jde. Co je to za lidi? Hej, kam nesete mojí postel? Zase žádná odpověď. No dobře, tak si se mnou nemluvte. Konečně se zastavili. Proč tady? Budeme asi na chodbě. Je tu ještě větší zima. Ale světla je tu víc. Zase svíce? A cítím taky vůni květin a listí. Co se to doma zase děje? Slyším zase nějaké hlasy a ... pláč? Kdo to tu pláče a proč? Těch lidí je nějak hodně. A jdou všichni ke mně... proč? Zdá se mi, že se tu děje něco podivného. Ahoj, mami, co se stalo? Už je mi daleko líp. Zdravím maminku, ale ona neodpovídá. Vždyť ona pláče. " Mami, tobě někdo ublížil?" ptám se zas, ale maminka mě je políbí na čelo. A pak odchází. Takhle se to opakuje s ostatními členy rodiny. Někteří mě políbí, někteří pohladí, jiní se jen tak dívají. Copak jsem nějaká cvičená opice?" zlobím se. Nereagují. Co se to tady děje. Poslední jde můj malý bratříček a dává mi pod ruce medvídka. Zvláštní. Nikdy se ho nechtěl vzdát, všude ho s sebou tahal. Pak se všichni někam sednou a pan farář něco povídá. Nerozumím mu. Náhle něco bouchne a je tma. " Co je? Tohle už není legrace" křičím ze všech sil. Postel se zase hýbe. Někam mě nesou. Co se to sakra... proč mě nakláníte? Au, ne tak surově. Hodili mě někam na zem. Co to padá? To prší? Konečně se mi daří zvednout ruku. Ale co to... asi deset centimetrů nade mnou je nějaké dřevo. Kam mě to zavřeli??? Zvenku slyším zvuky dopadajícího čehosi. Křičím, bouchám do dřeva, ale nic. Nikdo se neozývá. Teď mě napadá, že jsem tu jako v rakvi. Ne. To nemůže být pravda. Vždyť já nejsem mrtvá. Panebože... ta jemná látka uvnitř je výstelka v rakvi a sváteční šaty můj rubáš. Uslzení příbuzní se se mnou loučili. A teď na mě zvenku dopadá hlína. Jenže já nejsem mrtvá. Ne a ne. Musím se dostat ven. Co se to zas děje. Já nemůžu dýchat... já se dusím... bože, já ...

Láska a smrt

18. června 2007 v 11:06 smutné příběhy
LÁSKA A SMRT

Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Tome no tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké modré oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě, Tome! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...

Noční smrt

18. června 2007 v 10:57 smutné příběhy

Noční smrt

A jetu zase ta půlnoc. Sakra. A to jsem si řek, že nejpozději v 10 hodin si půjdu lehnout. A zase nic. Někdo by si šel lehnout teď, dokud je čas, ale já ne. Musím dodělat ty zatracené papír. Zas hazarduji ze svým životem. Mám toho moc. Pokaždé je to tak a já se nikdy nepoučím.
Asi bych měl jít rozsvítit velké světlo, proto že malá lampička na stole mi určitě nebude stačit. Pomalu se zvedám ze židle a jdu k vypínači, který je u dveří a v tom...
... zhasla lampička na stole s já slyším ten dětský smích. Něco malého kolem mě proběhlo a já se rychle otočil. Byl jsem na půli cesty k vypínači. Jen dva metry mi scházely. Musel jsem se rychle rozhodnout jestli se vrátit ke stolu a rozsvítit malou lampičku a nebo velké světlo. A znova ten smích. Rozběh jsem se ke dveřím. Mačkám vypínač ale nic. Nereaguje. Znova kolem mě něco proběhlo. V místnosti je jen lehce vidět. Mám strach. Zkouším vzít za kliku, ale dveře nejdou otevřít. Slyším smích, dětský smích. Otočil jsem se do místnosti a kolem mě zase něco proběhlo. Vypadalo to jako malé dítě. Lomcuji dveřmi co to jde. Začínám křičet snad mě někdo uslyší, ale nic.
Snažím se uklidnit a jasně myslet. Jde to těžko. Ještě je možnost, ano ještě je. Ve stole mám přece ještě baterku. Rozhlédnu se po místnosti a ve tmě se snažím zachytit kde to stvoření právě je. Nic nevidím. Stůl je ode mě 4 metry. Rozbíhám se. Ale v půli cesty jsem se o něco zakop. Ležím na zemi a slyším jak mi kolem hlavy proběhly dětské nohy. Pomalu se zvedám a pokračuji ke stolu. Otevírám zásuvku jak nejrychleji to jde a hledám baterku, ale není tu. Jsem zoufalí. Otevírám další zásuvku a pořád nic. Snad leží na stole. Ano, tam přece musí bít, kam jinam by se poděla. Hmatem prohledávám stůl, ale nic. V tom jsem si vzpomněl, že si jí půjčovala včera moje žena. To je konec.
Náhle můj pohled zaujme okno. Ano okno cesta ven. Za zády slyším znovu ten smích. Musím se rychle rozhodnout co teď. Zůstat tady a zemřít, nebo risknout a skočit z okna. Slyším za sebou těžké kroky jak dopadají na podlahu. Pomalu se přibližují. Nemám na vybranou musím vyskočit. Rozbíhám se k oknu. Najednou se na mé tváři vytvořil zděšený výraz, když v okenní tabulce vidím tvář toho kdo mě pronásleduje. Z hrůzou proskakuje okenní tabulí a padá...

Druhý den rána.
Policejní auto přijíždí k domu. Nad branou je nápis Pohřební ústav.
"Od té doby co mu umřela žena tvrdil, že ho něco pronásleduje." Řekl první policajt, když přijížděli k domu, kde stálo několik lidí.
"Tvrdil že to co ho pronásleduje, že mu zabilo rodinu."
"Jo, on sám je zabil." řekl hořce druhý policista.
Auto zastavilo a oba muži vystoupili. Na chodníku před domem leželo pořád jeho tělo. A jeho oči byly zděšené a stále jako by hleděli na někoho kdo tam stál, ale nikdo jiní ho nevyděl.
Smrt.

Posedlá

18. června 2007 v 10:51 smutné příběhy

Posedlá...

Proč to udělala?
Posedlá neznámo čim, posedlá sama sebou, seděla a kývala se ze strany na stranu...
Její zelené oči pozorovaly plující mraky... Kruh ze svíček obehnával jí a malý ohýnek za jejími zády..
Vzpomínala na své dětství.. Školu.. Plány do budoucnosti, úspěchy, rodinu, bývalé a součastné kamarády,...
Všechno probrala do nejmenších detailů..
Seděla na kraji skalního výčnělku, pod nim šuměly nárazy vln oceánu na tvrdý kámen. Právě zapadalo slunce...
Otočila se směrem k hladovým plamenům, které čekaly na slibovaný kus železa...
Opřela ho o kámen, zkontrolovala, jestli jeho konec zůstane
v ohni, a dál nerušeně pozorovala oranžový obzor... Svíčky už byly malé, konečně přišlo na věc, kvůli které sem dnes večer přišla.
Vzala proutek, na jehož konci byl plíšek. Nyní však již do běla rozžhavený.. Snažila se nemyslet
na bolest, kterou to způsobí a poprvé ho přitiskla na kůži levého
ramene... Trhla sebou, pevně sevřela rty. Do očí se jí vehnaly slzy a kreslily na jejích tvářích pomocí řasenky
černé proužky.. Zamotala se jí hlava.. Vzpamatovala se a pokračovala.. Podruhé.. Zhluboka se nadechla, chtěla to mít co nejdřív
za sebou, na nic nečekala.. Tři... Upřeně se podívala k nebi.. Čtyři.. musela si dát chvilku pauzu... Želízko odložila k ohni...
Uklidnila se.. Bylo to bolesivější, než čekala.. Její pevná vůle jí nedovolila přestat... Pět... Teď už na sobě nic nedala znát.. Šest... Vše se
blížilo ke konci - tenhle fakt ji hodně pomohl... Sedm... Poslední tah, hotovo.. S úlevou zalapala po dechu, znovu málem omdlela..
Kriticky prohlížela její dílo, zdálo se, že je celkem spokojená.. Pálila ji celá ruka... Ale byla na sebe hrdá..
Pomalu zhasla svíčku po svíčce, ted už nikam nespěchala. Na nebi se objevila první hvězda... Zbytky popela rozprášila klackem...
Poodstoupila od okraje. Prvních pár kroků bylo váhavých, ale nakonec se dokázala rozběhnout. Poslední ladný dotek chodidlem na pevné
zemi.. Pak už si jeom představovala, že letí... Dlouhé červené vlasy zkopírovaly její pohyb... Útes nad ní se zvedal čim dál větší rychlostí,
zvlněná voda se naopak přibližovala. Volnost, radost, napětí, strach... Padala... Ve svých představách se vtělila do schopností orla...
Prudký náraz na hladinu oceánu... Souvislá plocha se roztříštila na malé kapičky, které se ve slabém svitu měsíce třpytily jako drahokamy.
Myšlenkami přistála na dřevěné houpačce, složila křídla, uplně se uvolnila a nechala se houpat větrem sem a tam, sem a tam, zavíraly
se jí oči.. Přestávala cítit své tělo, zdálo se, že z něho vystupuje... Orel se vznesl a uletěl, ale
ona tam zůstala... Sem a tam, sem a tam, sem a tam... usínala, ztrácela vědomí, pohybovala se někde
mezi životem a něčím zatím neznámým... Táhlo ji to na tu stranu, jak si přála... Jednim okamžikem jim vzala zázemí - vzpomínky hledající
ztracený úkryt se rozptýlily do všech stran... Zbylo jenom tělo, které se na vlnách kolíbalo sem a tam.. sem a tam...

motta-láska

11. června 2007 v 20:51 motta
Láska se rodí z maličkostí, žije z nich a pro ně i umírá. (George Gordon Noel Byron)
Říkat, že můžeme milovat jednu osobu celý život, je stejné, jako říkat, že jedna svíčka vydrží hořet, dokud žijeme. (Lev Nikolajevič Tolstoj)
Milovat vady je větší láska než milovat dokonalost. (Pierre Corneille)
Člověk miluje,protože miluje...neni k tomu žádný důvod (Paulo Coelho)

Lidé se rozcházejí, a to jen kvůli tomu, že si neříkají svoje city.
Láska je pohádka života - s tím rozdílem, že nemívá vždy šťastný konec. (Robert Burns)
"Miluj se, ale nezamiluj se." :)


Láska je hnutí,které nutí,dva blázny do blbnutí


Milujeme ty, co nás odmítají, odmítáme ty, co nás milují.


Nevěř tomu, kdo říká "Miluji Tě, ale tomu, kdo v slzách říká: Miluj mě!


Láska vychází z touhy lidské bytosti být jiné bytosti nenahraditelnou i za předpokladu, že vše na tomto světě je nahraditelné.-Walter Benjamin-

Láska je životem ženy a epizodou v životě muže.


Lehko se dáme oklamat tím, co milujeme.-Moliére-


Lépe být smutný s láskou než veselý bez ní. -Goethe-

Láska je líbezný květ, ale je třeba odvahy, abychom si jej šli utrhnout na kraj strašné propasti.
-Stendhal-

Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní. -španělské přísloví-

Srdce vždy kráčí po cestě, z níž nás rozum zrazuje. -Henri Louis Bergson-

Zamilovaní nemohou posuzovat krásu.

Moudře milovat bude jen ten, kdo pozná sám sebe, ten jen každičké dílo vykonává podle svých sil.

Vybral jsem si; není již mým cílem hledat, co by se mi líbilo, nýbrž líbit se tomu, koho jsem si vybral.
-Alain-

Velká láska nepředpokládá nic více než milovat člověka takového, jakým je. -Claude-Pierre Boiste-

Člověk není nikdy žárlivější, než když sám začíná v lásce ochabovat. Pak už nevěří tomu druhému, protože cítí, jak málo se dá věřit jemu samému.-Grillparzer-

Abys byl milován, miluj! -Seneca-

Když milujeme, není nic lepšího dávat než pořád dávat, život, myšlenky, tělo, všechno, co člověk má. A cítit, že dávám, a všechno vsadit na to, abych mohl dávat stále víc.-Guy de Maupassant-

Milovat a být rozumný nemůže ani bůh. -Publius Syrus-

Kdo už nemiluje a už nechybuje, ten ať se dá pochovat.-Goethe-

Zamilovaní jsou vždy rychlejší než hodiny.-Shakespeare-

Láska tíhne k tělu, přátelství k duši.-Ramón de Campoamor y Campoosorio-

Jestliže někdo v životě poznal i sto žen, vůbec nemusel poznat lásku.-Karel Čapek-

Láska jsou dveře, jimiž můžete opustit čas.-Osho-

Milovat znamená ve štěstí druhého nacházet štěstí vlastní.-Leibnitz-

Jediný rozdíl mezi rozmarem a věčnou láskou je, že rozmar trvá o něco déle.-Oscar Wilde-

Jediným lékem proti bacilu lásky je sérum ze ženatého člověka.

Zdařilý kompliment je šaramantní zveličení malé přednosti.-Johannes Heesters-

Je několik dobrých prostředků proti pokušení, ale nejjistější je zbabělost.-G.B. Shaw-

Láska je kouzelná. I když jsi sám kouzelník, nikdy nepochopíš její kouzla.-Verner von Heidenstam-

Teprve když jsme našli lásku, víme co nám v životě chybělo.-Ruskinr-

Oč bývá těžší přístup k lásce, tím prudší oheň vždy vdechuje syn Venušin milenci.-Kosmas-

Láska by měla být něžnou hrou citů, nikoliv násilným používáním těl.

Nehledej krásu, ta srdce nemá. Hledej srdce, krása přijde sama.

Nehraj falešně s druhým ani se sebou. Pozoruj se, vyjádři se. Jen v upřímné důvěře se můžete spojit. Ponecháš-li si tajemství, nemůžeš milovat.-Michel Quoist-

Milostnou strategii ovládá jenom ten, kdo není zamilován.-Pavese-

Co je svět světem, nikdy žádná žena neuškrtila muže, když se jí vyznal, že ji miluje. -Florian-

Jenom když obětujeme hlavu, dobudeme srdce.-turecké přísloví-

Miluji, můj ubohý příteli - a svět má náhle smysl, život má náhle smysl, i smrt bude míti smysl. -Šalda-

Když něco nenávidím, ochuzuji se o něco, když miluji, jsem bohatší o to, co miluji. -Schiller-

Vady svých lásek vidíme až po vystřízlivění.-Francois de la Rochefoucauld-

Láska na první pohled je zároveň posledním pohledem rozumu.-Jean-Richard Bloch-

Člověk, zamilovaný sám do sebe, má tu výhodu, že má málo soků. -G.Ch.Lichtenberg-

Krása je pomíjivá, ošklivost věčná.

Dlouhá nepřítomnost lásku zničí, krátké přestávky ji posílí.-Samuel Johnson-

Pokud se náhodou někomu líbíte, bude to tím, že mu připomínáte někoho jiného.-Murphy-

Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička! Člověk má ještě vyšší povinnosti než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných.-Antoine de Saint-Exupéry-

Když už se konečně odhodláte poslat milostný dopis, zdrží se natolik, že ze sebe dřív uděláte šaška osobně.-Murphy-

Je třeba dokázat skutky to, čemu věříš srdcem.-

Zákon lásky: pampeliška od milého je vždycky víc než orchidej od kamarádky.
Láska je vždy krásná, i když je nešťastná. Naučí vás chápat jiné.-Edith Piaf-

Tvé mlčení je poušť, v níž bloudím, každá tvá řádka nenapsaná je kronikou mého trápení.

Každá žena má slabost na pitomce, poněvadž si myslí, že zpitoměli z lásky k ní.-Žáček-

Žárlivost je nedostatek úcty k osobě, kterou milujeme.-Bunin-

Ti, co jsou spokojeni sami se sebou, mají špatný vkus. -Balzac-

Říká se, že láska je slepá, ale já jsem se setkal s velkým množstvím zamilovaných dvojic, které kolem sebe viděly dvojnásob více, než jsem byl schopen vidět já.-Josh Billings-

Není zamilovaný, kdo nemiluje navždy.-Euripides-

V očích milující ženy je i hlupák filosofem.-Anton Pavlovič Čechov-

Kašel, kouř a lásku lze zakrýt velmi těžko.-Benjamin Franklin-

Ze všeho, co je věčné, je láska nejkratší.-Moliére-

Proti lásce na první pohled pomůže jen druhý pohled.

Platonická láska: doba mezi vzájemným seznámením a prvním polibkem.

Kdykoli jsem odolal pokušení, bylo to krásné, ale když jsem mu podlehl, bylo to stokrát krásnější.
-Heinrich Heine-

Vybíravost je schopnost odolat pokušení v naději, že později přijde něco lepšího.-John A. Lincoln-

Láska je založená na silném přecenění rozdílu mezi jednou osobou a všemi ostatními.-G.B. Shaw-

Jak věčně jednotvárná a neměnná jsou slova lásky - a jak bohatá je naproti tomu stupnice nadávek!
-Remarque-

Láska je jako slza. Rodí se v očích a padá k srdci.

Příroda dala člověku rozum, aby se bránil lásce a srdce, aby se jí neubránil.

Láska je jen popel na řasách.

Kapka lásky je víc než oceán rozumu.


"Neplač protože to skončilo, buď rád, že se to stalo."


O polibku: "Nic nepodporuje vzplanutí lásky tak, jako polibek, neboť nevede k ukojení a vyvolává sladké naděje."


"Láska je jako loď...buď šťastně dopluje a nebo ztroskotá

"Nemilovat je putovat v nicotě ze které žádný únik není..."


"Láska je dostupná každým, ale přátelství je zkouška srdce."


"Svět je jeden velký otazník, jehož tečkou je láska."


"Jen tři slova v srdci mej MILUJ, TRP a ODPOUSTEJ!!!"


"Není vítěz ten kdo zvítězil, ale ten kdo miloval zrazen byl a přece odpustil"


"Byli jsme dva a měli jen jedno srdce...."


"Láska je "dřina"...."


"Krásné věci jsou nesnadné!!"


"Žít a milovat....................a PROČ??!"


"Toužit po lásce ještě neznamená milovat!!"


"Láska je ze všech vášní nejsilnější,neboť útočí současně na hlavu,srdce a tělo!!"


"Pták může milovat rybu,ale kde budou žít...?!


"Člověk ma-li se stát básníkem,musí být zamilován,nebo nešťasten....."


"První láska krásná je,kdo v ní věří blázen je....."


"Láska je divné šimrání u srdce,které nejde podrbat........"


"Láska a alkohol jsou dvě možnosti,jedna trhá srdce druhá vnitřnosti..."


"Šťastný je kdo miluje,šťastnější kdo miloval,nejšťastnější kdo lásku nepoznal!!"


Shoří dům a zbyde jen popel,myslela jsem,že to platí o všem,o rodinách,přátelích,pocitech,ale teď vím,že když je láska opravdová a dvěma lidem je souzeno být spolu,nic je nerozdělí.......=domy hoří,lidé umřou,ale opravdová láska je věčná.......!!!


"Lásku nepoznáš v okamžiku,kdy najdeš dokonalého člověka,ale v okamžiku,kdy ho jako takového začneš vidět!"

"Mé srdce Tvé srdce prosí, ať ho Tvé srdce v srdci nosí."

"Tak jako řádky bez písmnen, tak jako zatoulaný sen, tak jako touha zlomená, tak jako láska bez jména, tak jako slunce bez nebe, tak já se cítím bez Tebe."

"Největším břemenem na světě je bytost, kterou jsme přestali milovat". (Sheridan)

"Pokud ti, kteří milovali zapomenou na něžnost, smrti zůstane jen málo, co by jim vzala." (Byron)

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky." (Ariosto)

"Láska může umřít na pravdu, přátelství na lež."

"Hluboko v srdci ženy je uložena studna lásky, kterou žádná zima nedokáže pokrýt ledem." (Lytton)

"V mládí ztrácíme rozum kvůli lásce, později ztrácíme lásku kvůli rozumu."

"Miluji svět, protože mi dal Tebe. Miluji Tebe, protože jsi můj svět."

"Je krásné mít někoho rád, však ještě krásnější ho nikdy nezklamat."

"Poslední stisk ruky, úsměv na rozloučení a nebo slzy? Možná, snad..."

"Milovat dovede kdekdo, žít pro lásku málokdo."

"Chci žít i přes zklamání, které jsem v životě prožila a dokázat tomu, kdo mě zklamal, že život patří zklamaným a ne těm, co nás klamou."

"Největší umění na světě je naučit se milovat život a milovat ho také tehdy, když se nám zdá být nesmyslný, neboť život je vše."

"Jsme dva na všechno. Na lásku, na život, na boj i na hodiny štěstí. Vždy dva TY a JÁ."

"Muž a žena, to jsou dvě noty, bez nich struny lidské duše nedávají správný akord."

"Milovat neznamená jen mít rád, milovat je věřit a pravdu znát,
milovat je odpustit a znovu podat ruce, milovat je rozdělit duši i srdce."

"Když nemáš to. co miluješ, miluj to, co máš."

Miluji Tě ne proto, že Tě potřebuji, ale potřebuji Tě, proto, že Tě miluji.

Je zvláštní, jak křivolaké cestičky někdy volíme, jen abychom neukázali, co cítíme.

Ptají-li se milenci, jak dlouho bude jejich láska trvat, není to proto, že by chtěli včas odejít, ale proto, aby slyšely, že nebudou muset odejít nikdy.

Naše heslo je a bude, milovat se vždy a všude :-)

Nikdo nesetře slzy tak dobře jako ten, kdo je způsobil.

Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech.

Vykročili jsme dva: Ty a já. Vyšli jsme do davu lásky a do svých srdcí jsme jako na hrob vytesali naše jména
"Nikdy neopouštěj někoho koho miluješ pro někoho ,kdo se ti líbí,protože ten kdo se ti líbí tě opustí pro toho koho miluje..."

"Teprve když jsem poznali lásku, zjistili jsme, co jsem v životě postrádali."


"Málo miluje ten, kdo ještě slovy umí říct, jak velice miluje." -Dante-


"Kdo věrně miluje, těžko zapomíná. Lásku, kterou prožil nenahradí žádná jiná."


"Čas vyhojí i velké rány, ale jizvy zůstanou..."


"Lidské ji milovat, ale lidské je i odpouštět."


"Nejsme svobodni milovat, co chceme." - Aragon-

"Každý nosí v hloubi sebe jakoby malý hřbitov těch které miloval."

V každé holce je touha po princi, který by se kvůli ní vzepřel celému světu. A minimálně jednou za život, pro tu holku, na které mu záleží, by to měl každý kluk udělat.

"Láska je jako delfín,který se houpe v nekonečném lesku tvých očí.Tak je nezavírej,protože se říka,že delfíni ve tmě umírají."

"Ptá se láska přátelství. Co tu děláš, když jsem tu já? A přátelství jen tiše odpoví: Jsem tu abych utíralo slzy, které ty způsobíš."

,,Když přijde příležitost, člověk by se jí měl chytit a nepustit.Když však přijde láska, člověk by měl vědět kdy jí nechat jít dál."

,,Na lásce je nejkrásnější začátek, proto si ho každý rád zopakuje."

,,Není pět nebo šest divů světa, je jen jeden. Láska."

,, Naše láska je jako mrholivý déšť, který se snáší jemně - ale rozvodní řeku."

,,Láska je jako sněhová vločka. Když si myslíš, že ji pevně držíš, roztaje..."


Nikdy se neopustíme

9. června 2007 v 21:03 smutné příběhy


Smutné písničky,venku sníh,sobota,sedíte u počítače....většina z vás tento pocit asi zná.Pocit kdy vám příde všechno těžké,nemožné a kdy se cítíte sami.Tento pocit prožívala i jedna holka.Byla strašně zamilovaná do jednoho kluka.Pořád si psali,telefonovali a vypadalo to,že se z toho co nevidět něco vyklube.Ze začátku to vypadalo jenom jako přátelství,ale pozdeji to začalo bejt vážnější.Potom ale začal couvat.Najednou to nebylo už to,co dřív.Choval se jinak.Přestali si psát a telefonovat a ta holka,která se jmenovala Naty se najednou cejtila strašně sama.Neměla s kym hrát na icq hry,neměla moc komu psát,neměla pocit bezpečí.Nebyl den,kdy by nebrečela,nebyl den,kdy by na něj nemyslela,nebyla noc,kdy by se jí o něm nezdálo.Pořád myslela jenom na něj a ostatní kluci jí nezajímali.Prostě jim nevěřila a ani se jí žádnej nelíbil natolik aby s nim chtěla bejt.Když už to trvalo několik měsíců řekla si dost a byla rozhodnutá mu to říct a taky to udělala.Bohužel stalo se to,co čekala-nevyjádřil se.Uplynul další měsíc a on nejevil žádný zájem.Chtěla na něj zapomenout a začít normálně žít.Bylo to strašně těžký.Chyběl jí...chybělo jí to volání....ty jeho slova....ty jeho pohledy.Jediné co jí po něm zbylo,byl jeden obrázek,který jí jednou poslal.Uplynulo pár týdnů a Naty si řekla,že na něj prostě nemůže zapomenout a ani nechce.Někde uvnitř cítila že to prostě nepůjde a že všechno dopadne dobře.Trápila se už tak dlouho,že zapoměla co to vlastně je štěstí.Neuměla se radovat a žila ve svym světě kterýmu nikdo nerozuměl.Byla z toho všeho už strašně vyčerpaná a slabá.Začalo se jí často stávat že z ničeho nic omdlela.Jednou omdlela ve škole a odvezli jí do nemocnice.Celý týden jenom spala a spala.Chodili za ní všichni známý a přáli si aby se co nejdříve uzdravila.Dokonce přišel i ten kluk.Chytil jí za ruku a i když nevěděl jestli ho slyší,řekl jí:"Promiň za všechno....byl jsem blbej a neuvědomoval jsem si co dělám...ale já tě mám moc rád a vždycky jsem měl."Začali mu téct slzy a dal jí ještě před odchodem polibek.Chodil za ní každý den.Jednoho dne se Naty konečně probudila.
O pár dní později: Naty už byla v pořádku a s tim klukem začala chodit.Byl to nejšťastnější člověk na světě.Slíbili si,že se nikdy neopustěj už.Jednou ten kluk ale nepřišel do školy.Naty se bála že se mu něco stalo,protože když nepřišel do školy,tak jí to vžycky řekl.Začala hodina a do třídy přišla učitelka.Vypadala strašně nešťastně a celý třídě oznámila,že ten kluk měl ráno nehodu na kole.Srazil ho vlak a on nepřežil.Naty tomu nemohla uvěřit.Byla v šoku a okamžitě se se strašnym pláčem rozběhla pryč.Pryč ze školy.V hlavě se jí vybavovalo uplně všechno co spolu prožili,každý jeho slovo.Běžela rovnou za jeho rodiči,protože jí v tu chvíli přišli nejbližší.Zazvonila a ve dveřích stáli nešťastní rodiče.Naty se rozbrečela ještě víc a vrhla se jim do náruče.Poprosila je jestli by u nich nemohla přespat,že domů nechce,že chce být u nich.Nechtěla aby volali její mámě.Nechali jí spát v pokoji toho kluka.Ráno jí ale řekli že musí domů.Její máma měla o ní velikej strach a nevěděla kde jí hledat.Rodiče toho kluka Naty přemluvili a odvezli jí domů.Její mámě všechno řekli.
O měsíc později: Naty skoro nechodila do školy.Celý den probrečela.Věřila na posmrtný život a věděla,že její bývalí kluk by si nepřál,aby se zabila,ale ona nemohla být na světě bez něj.Napsala mámě a všem ostatním přátelům dopis ve kterym naprosto všechno vysvětlila a řekla vše co chtěla říct.Vzpoměla si na jejich slib "Nikdy se neopustíme" a poslední vteřiny jejího života skončily...

Láska až do smrti

9. června 2007 v 20:39 smutné příběhy



Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?
Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi
Kluk - [Oh] Vážně? Ty?
Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Kluk - [Oh]
Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?
Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků
Děvče - OK dobře
Kluk - Jo….
Děvče- Hej .. mám otázku..
Kluk - ok , Ptej se
Děvče- Jak moc mě miluješ?
Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!
Děvče - jo…
Kluk - Proč ses ptala?
Děvče- ….>mlčí<…….
Kluk - Je něco špatně?
Děvče- Ne, všechno je v pořádku
Kluk - Dobře
Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?
Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..
Děvče- Chceš?
Kluk - Samozřejmě že ano! >povzdech< je něco špatně?
Děvče - Ne všechno je v pohodě
Kluk - Určitě?
Děvče- Ano
Kluk - Dobře.. já doufám..
Děvče - Chtěl bys pro mě zemřít?
Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.
Děvče - Opravdu?
Kluk - Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?
Děvče - Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě, všechno je v pohodě.
Kluk - ….. ok
Děvče - Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole
Kluk - Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ
Děvče - …. Taky tě miluju , pa
DALŠÍ DEN VE ŠKOLE
Kluk - Čau, neviděl si dneska mojí holku?
Kamarád - ne
Kluk - >povzdech<
Kamarád - Ani včera tu nebyla
Kluk - Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon..
Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..
Kluk - jo.. ale ona ne
Kamarád - Nevím co ti mám ještě říct …
Kluk - Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu , uvidíme se po škole
Kamarád - ok , já jdu na chemii (je tam psáno silence = věda… nepodstatný)
TU NOC
crrr-
-crrr-
-crrr-
Děvče - Prosím?
Kluk - Ahoj
Děvče - [Oh] čau
Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?
Děvče - [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření
Kluk - Jsi nemocná?
Děvče - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma
Kluk - Počkám
Děvče - Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později
Kluk - Dobře… Miluju Tě miláčku
>>Hodně dlouhá pauza<<
Děvče - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít
Kluk - Cože???
Děvče - Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat
Kluk - jo?
Děvče - Miluju tě
>>klik<< ((položení sluchátka))
DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY
Kluk - Čau vole…
Kamarád - čau
Kluk - Co se stalo?
Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?
Kluk - ne
Kamarád - Takže si neslyšel?
Kluk - Neslyšel co?
Kamarád - Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne
Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!
Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468
Kluk - ok
PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO
Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení
Kluk - [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku
Hlas - Jaké se jmenuje pane?
((Kluk dává informace))
Hlas - Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek
Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?
Hlas - číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3
Kluk - CO SE STALO?
Hlas - Prosím přijďte a můžete ji vidět
Kluk - POČKEJTE! NE!
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
KLUK JDE DO NEMOCNIC..DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI
Kluk - Panebože! Jsi v pořádku?
Děvče - ……….
Kluk - Miláčku! Mluv se mnou!
Děvče - Já…
Kluk - Ty co? Ty CO?
Děvče - Mám rakovinu… a žiju na přístrojích
Kluk -…….. (strašně moc se rozpláče ) …….
Děvče - Dnes mi ty přístroje odpojí ….
Kluk - CO??
Děvče - Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem
Kluk - Neřekla si mi to?!
Děvče -Nechtěla jsem ti ublížit
Kluk - Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!
Děvče - Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .
Kluk - ??
Děvče - Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil .
Kluk - ……
Děvče - Nebuď smutbý , miluju Tě a pořád tady budu s tebou
Kluk - Tak proč si se se mnou rozešla?
Sestřička - Mladý muži.. návštěvní hodiny jsou u konce
KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ:Ale co chlapec neví je proč mu děvče kladlo ty otázky, chtěla aby to řekl na poslední chvíly, a rozešla se s ním jen proto že věděla že jí zbývajé pouze 3 týdny.A myslela si že ho tím ušetří trápení když se rozejdou než umře.
DALŠÍ DEN:Chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. VZKAZ ZNĚL : Řekl jsem jí že bych se pro ni zastřelil …. Stejně jako ona řekla že by pro mě zemřela…¨






Příběh o pejskovi

9. června 2007 v 20:33 smutné příběhy


Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.
Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne.Postupně jsi začal trávit víc času v práci a byl jsi zaneprázdněn svojí kariérou a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný. Nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval. Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že by jsem jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale byla jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšely se na mou srst a tahaly se za ni nahoru, na své vratké nožičky, strkaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě.
Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma. Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všecky výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, ale když jsme přijeli k zvířecímu útulku, bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil si papíry a řekl dvěma ženám, které si mě přebíraly: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčily ramenem a věnovaly ti bolestný pohled. Poznaly reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papírama". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost. Jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile si odmítl vzít si můj obojek a vodítko. Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.Když jsi odešel, ty dvě milé pani řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou "Jak jenom mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost. Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi.
A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.


Někdy se čekání nevyplácí

9. června 2007 v 20:20


Byl jednou jeden ... chlapec, který se narodil s nemocí. Byla to nevyléčitelná nemoc. V 17 letech ... mohl každou chvíli umřít. Žil stále jen stáhnutý v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho ale měl dost, a tak se rozhodl, jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů. Když šel okolo obchodu s hudebninami, uviděl nádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a s úsměvem se zeptala: "Můžu vám nějak pomoci?" Během toho si myslel, že je to ten nejpěknější úsměv, který ve svém životě viděl. Pocítil potřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě ji odvětil: Ano, eeehhh, uuuhhh... rad bych koupil jedno CD. Bez přemýšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil. "Chceš to zabalit?" zeptalo se děvče zase s úsměvem. Odpověděl že ano a kýval souhlasně hlavou; ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným balíčkem, který mu předala. On si jej vzal a opustil obchůdek. Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchod každičký den, aby koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CD a on si je pak vzal domů, položil je nerozbalené do šuplíku. Příliš se styděl, než aby pozval to děvče, aby si s ním vyšla. Ačkoliv už to zkoušel, nešlo mu to. Jeho matka se pokusila ho v tom povzbudit, aby se další den odvážil, a on se chytl za srdce a ... vyšel odvážně k obchodu. Koupil si CD a jako vždy ho dostal zabalené. Vzal CD a když se ona nedívala, rychle ji nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem a vyběhl z obchodu ven.
...Crrrrrrr!!!
Matka zvedla sluchátko: "Ano?", byla to ona, ptala se na jejího syna; matka naprosto zničená začala plakat a řekla: "Ty to nevíš? ... Včera zemřel."Bylo příliš dlouho ticho, až na pláč matky, který se ve sluchátku ozýval. Později vstoupila matka do pokoje svého syna, aby si jej připomněla. Rozhodla se začít s tříděním jeho věcí. Otevřela šuplík a k jejímu překvapení se tam tyčily hory CD, které nebyly ani rozbalené. Byla zvědavá, bylo tam tolik k vidění a ona se nemohla udržet: Vzala jedno, sedla si na postel a začala rozbalovat CD a našla u něj přiložený i kus papíru. Matka ho vzala do ruky a začla číst. Stálo na něm: "Ahoj!!! Jsi fakt milý, chtěl by sis se mnou někdy vyjít? Mám tě ráda ... Sofia." S hlasitou emocí otevřela matka ještě jedno CD a i z něj vypadl list papíru, jako ze všech balíčků ... na všech bylo napsáno to samé.




Smrt čeká

9. června 2007 v 20:04 smutné příběhy


Podívala se naposledy z okna...prosila ať se příjde...! On jediný ji mohl pomoci...od otce,od života,od smrti....stále pevně věřila že příjde! Čekala....čekala týden, dva, měsíc! Bolestivě snášela tvrdé a hrubé rány jejího nevlastního otce s myšlenkou na něj, že za ní ten den přijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Seděla na posteli a hrdě zadržovala slzy....věděla...že NEPŘIJDE. Podívala se naposledy z okna, kde nedávno pršelo a odešla...šla a šla. Nevěděla kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány otce ji už nestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou se zastavila před velkým stromem...stromem který se najednou objevil na prázdné louce....stromem na kterém bylo neznámé lanko....A byla rozhodnutá! Postavila se na kámen pod lanem a dala si kličku okolo krku. Naposledy prosila ať přijde za ní...aby ji zachránil, vrátil ji jeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené nebe a uviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala, čekala až ukončí svůj život! Natáhla k ní ruku... Stačí tak málo, jen kousíček k smrti! A v tom ho z dálky spatřila. Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal. Blikla v ní jiskřička naděje....byla tak blízko k smrti.....začala JI naléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout do tváře! ONA na ni jen pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala, jak tam její láska stojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku....,,Je pozdě, moc pozdě...." špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro ni přijde! A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS " řekla a natáhla k ní ruku. ,,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI . A opravdu, šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel! ONA ale nechala ruku nataženou a udělala letmý pohyb prstu k sobě...Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu. Kámen, na kterým stála byl ještě kluzký od deště a ona...sklouzla se jí noha, dotkla se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jen malou škvírečkou v zamlžených očích koukala na svojí lásku, která k ní běžela a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávala do svých očí, aby zůstaly otevřené...aby ho mohla vidět!! Toho, kvůli kterému tady je, kvůli kterému je teď s ...lano ji řeže to krku, vlasy ji vlají do obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. ,,MILUJU TĚ " uslyší od něj ty nejhezčí slova na světě...a pak je ticho, hluboké ticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí......nemá oči......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brečí...brečí a v rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a prosí o odpuštění, brečí a křičí....křičí svou bolest! Křičí, že nepřišel dřív...že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne, že ji miluje, že se bál přijít dřív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl že to srdce se snažila držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!! Křičí, brečí, prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TO UŽ NEBUDE VĚDĚT!!



Dívka na pokraji skály

9. června 2007 v 20:00 smutné příběhy


Dívka stojí na kraji skály a přemýšlí jestli má skočit. Má skočit?
Skoč,honem skoč,at to máš ze sebou. Ne nemůžu. Co když se rozhodnu špatně? Budu smrti litovat. Vždyt ti ublížil. Chceš ho mít na očích? Ne nechci. Tak skoč. Budeš na něho pořád myslet.Ale já ho mám pořád ráda. Ale on tě zradil.Dá se to napravit. Promluvíme si o tom. A potkáš ho s jeho novou holkou, že? To bych neunesla. No tak skoč! Nemůžu, co moji rodiče? Když se zabiješ,budeš mít od všeho konečně klid. Nemůžu.…
Skoč, vykašli se na ten zkurvenej život. Nemá cenu tady žít. Máš pro co? Nemáš..Skoč!! Po chvíli zavládlo v údolí ticho…po chvíli bylo přerušeno křikem a zase zavládlo ticho..bylo po všem.
Dívka skončila v útrobách údolí. Pohlcena vnitřním hlasem a utrpením.
Jen černí havrani poletovali nad tímto místem a šířili tuto zvěst dál a dál.. Oblohu po chvíli zakryly černá mračna a těžký letní vzduch protrhly kapky deště. Havrani se stihli schovat,ale tělo leželo dál bezvládně ležet.Vlasy,spadlé do obličeje,pozvolna vlhly a na starém vytahaném tričku se zvětšovaly skvrny od krve.. A ona to viděla. Stála nebo se spíš vznášela nad svým tělem.už neměla své tělo,ale duši ano. Stala se duší. Ale není duše více než tělo?
...cítila pocit prázdnoty..takové,že už není ve svém těle,může letět kamkoli. Může se jít podívat kamkoli..co dělají její příbuzní? Truchlí..? Ví , že zemřela?..opdál přijel štastný pár. Kluk a pohledná dívka. Sedli si na deku, kterou sebou přivezli na kole. Lehli si a začali se mazlit. Dívka ce otočila a pohlédla dolů do údolí. Spatřila ji. Spatřila tělo dívky,už dokonale promočené deštěm a krví. Zakřičela,kluk nechápal co se děje,ale dívka mu ukázala prstem směrem na tělo. Oba utekli... Tělo bez duše dál jen leželo..a duše se vznášela dál a dál...
...lehké poryvy větru ji odfoukávali dál od jejího těla....Na chvíli zaváhala-Opravdu se chce vzdálit? Zanechat své tělo jen tak ležet? ...Ale pak jen splynula v vánkem a plula..nejdříve nad loukami a rybníkem..ale pak začala nabírat výšku.. najednou viděla pod sebou město, kostelní vež, celý kraj jako na dlani.... Chtělo se jí brečet, byla zmatená, nevěděla co chce, ani kam míří...jenže nemohla dělat vůbec nic...Byla v rukou vzduchových vírů....
....její duši profoukával studený vítr..teprve jak uviděla svoje tělo,jak bezmocně leží v krvi,uvědomila si,že je mrtvá..že se už nikdy nevrátí do svého těla .Chci zpátky!!! Ale to nepomohlo...je rpyč navždy..ted se bude jen proplouvat mezi mrakama a dívat se na svět, na svět, který chtěla opustit, který opustila a už se do něj nenavrátí..horká slza jí udělala nesouměrnou a neviditelnou čáru na obličeji...
Stálo to za to? Je tohle to, co jsem chtěla? Jak jsem si vlastně představovala smrt? Je to vysvobození? Utrpení? Dostanu se do nebe? Pekla? A existují tyto světy vůbec?
Myšlenky vířily kolem dokola a ona byla stále zmatenější....
Začínala toho litovat...začínala si uvědomovat, že jí bude chybět rodina. Její máma, která jí vždy pomohla, vždy jí poradila, někdy vynadala, ale v jádru měla pravdu.
Táta...moc si s ním nerozuměla, ale bude jí chybět..měl dobrý smysl pro humor..s bratrem se věčně hádala...ale teď....cítí k němu lásku-sourozeneckou lásku..
Oči se jí zalily slzami..dál a dál jí vítr odfukoval..vzdalovala se..ten pocit prázdnoty se čím dál prohluboval.... je konec..
V dáli se ozvalo houkání....tudůtudůtudůtudůůů ohlédla se..spatřila sanitku jak jede k jejímu tělu. Od někud se ozval hlas..."máš možnost se vrátit pokud chceš, musíš se jen včas dostat ke svému tělu".
Ano, ano! chci.....
Zkoušela pohnout sebou...nešlo to...fooukal moc silný vítr..nešlo to
Už už byla u svého těla...překonala tu mocnou sílu větru..těšila se na svou rodinu,jak je všechny obejme a políbí.Bratrovi řekne že ho má moc ráda,že bez něho nemůže být.Rodičům,že je nikdy neopustí.. Ale...uviděla jak lidé ze záchranky se zvedli a kráčeli ke svému vozu..
Ne,nestihla to.Nějaká mocná síla ji odvanula pryč od svého těla.Plakala.Už nikdy se neuvidí se svou rodinou...ne to přece nechtěla to ne! Bylo pozdě, pozdě na nějaké přehodnocování své smrti..už to nelze vrátit. S touto myšlenkou se nechala unést lehkým letním vánkem nasáklým deštěm. Už je konec....